Thunové se vrálili

Dnes jsme hráli na zámku představení Thunové se vrací. To není nic neobvyklého, už jsme toto představení v rámci prohlídky zámku hráli několikrát. Neobvyklý byl počet odehraných scének za sebou a publikum. Hráli jsme pro žáky ze základní školy v Krátké ulici a hráli jsme 7 x za sebou. Tak to bylo maso. Já jsem se např. 14 x převlékla. Po šestém odehrání se navíc začínáte lehce ztrácet - už jsem tu větu říkal nebo těmhle jsem to ještě neříkal? Máme pro to pěkné české slovo dejavu (čti dejavu). Nejvíce perlil Vašek, jehož přeřek slova posměváček asi už nic lepšího nenahradí (je to srovnatelné jen s výrokem jiného Vaška, který v Kadani při Betlému tvrdil, že přichází ten, který sprasí svět). Snad si toho děti až tak moc nevšimly.  Jelikož to byly děti z prvního stupně (to bylo pro nás ráno překvapení), měly stejně největší zážitek z toto, když tam viděly paní učitelku ze školky. Mrazivý únor 1948, kdy klášterecký zámek zabrala dělnická třída, jim opravdu nemohl nic říkat. Tak doufáme, že přítomné paní učitelky si s nimi o tom poté alespoň popovídaly a věcí jim vysvětlily.